Na okraj

Poznámka 1

V 15. a 16. století měla výzdoba uzavřených chórových lavic pomocí řady tapisérií, vyprávějících život svatých zakladatelů, dvojí úlohu. První bylo barevné oživení vysokých dřevěných obložení lavic, druhá pak byla etická. (Tapiserie se umisťovaly nad lavice vždy na určitou dobu a cyklicky – např. podle liturgické doby.) Tím, že připomínaly důležité skutečnosti ze života světce, scény takto vyložené podporovaly zbožnost, zápal a ducha následování.

> Číst dál

 

 

Poznámka 2

Klášter dominikánů v Trevíru byl v nedávné době předmětem studia Dietera Schultze, učitele historie v důchodu, jenž se s velkým zápalem zajímá o historii tohoto místa, kde sám vyučoval. Výtahy z jeho studie byly publikovány v letech 2011 a 2012:

  • „Das Schicksal des Trierer Dominikanerklosters und seiner Kirche im Schatten des Domes“, Trier, Kurtrierisches Jahrbuch, 2011, 51, s. 187–213.
  • „Schicksal des Dominikanerklosters“, Trier, AVG (Auguste-Viktoria-Gymnasium) Journal, 2012, 1, s. 12–14.

Dům Petra Seily

menu-zoom

Soubor šesti obrazů ze života svatého Dominika v Domě Petra Seily

Stěny jednoho ze sálů Seilova domu zdobí šestice obrazů s překvapující formou.

Od doby, kdy byly v roce 1933 přeneseny z Toulouse do Fanjeaux, bylo zvykem připisovat jejich autorství jednomu bratru-umělci z Řádu kazatelů, Baltazaru Tomáši Moncornetovi (1630–1716), malíři, který ve věku osmnácti let vytvořil malby nacházející se v kapli na stropě. Naše obrazy byly považovány za doplněk, který měl původně zdobit tzv. „celu svatého Dominika“, místnost, o které víme, že v 17. století již sloužila jako oratoř.

Nicméně restaurování těchto obrazů (2005–2008) se stalo příležitostí k provedení historického výzkumu. A to umožnilo zjistit, že:

  • Tato díla byla součástí výzdoby štal (Viz Poznámka na okraj 1).
  • Tyto partie štal pocházejí z chóru dnes již zbořeného konventu dominikánů v Trevíru (Německo). Z tohoto konventu se v Trevíru dodnes dochovala kazatelna a lavice. Ve Francii pak skončil hlavní oltář (Dabo – Lotrinsko) a čtyři zpovědnice (Méty) (Viz Poznámka na okraj 2).
  • Autorem těchto obrazů je jistý malíř zvaný Verotius, o němž se neví v podstatě nic.

Obecně vzato tyto obrazy vykazují jistý počet společných znaků:

  • Přítomnost erbu a někdy také nápisu, tedy indicií pravděpodobně náležejících mecenáši.
  • Kompozice, která je zvýrazněna přidáním draperie, schodiště a monumentální architektury.
  • Pro zvýraznění duchovních hodnot vyjádřených vybranými scénami ze života svatého Dominika jsou na obrazech vedle sebe postaveny scény dvě (pouze jediná scéna na pozadí se samotného svatého Dominika netýká).
  • Výběr epizod ze života svatého Dominika je inspirován zdroji pocházejícími ze třináctého století (Libellus, kanonizační proces apod.).

Nabízí se tedy otázka: proč byly vybrány tyto epizody a ne jiné? Jistě nebylo možné zobrazit všechna podání týkající se života svatého Dominika. Vykazuje ale uskutečněný výběr nějaký záměr?

Jedná se o vyobrazení šesti témat:

  • Spása (obrácení katarské ženy a záchrana anglických poutníků). Žízeň po spáse lidí je duchovním elementem, který hnal svatého Dominika k založení řádu.
  • Potvrzení, jak ze strany církevní (vydání buly papežem Honoriem III.), tak ze strany nebeské (vidění svatých Petra a Pavla), že řád je poslán ke kázání pro spásu, zvláště k obrácení heretiků. Potvrzení z nebe vpisuje záměr do Božího plánu spásy, který se uskutečňuje hlásáním evangelia, potvrzení od papeže zajišťuje právoplatnost nového řádu z pohledu církevního práva.
  • Žebravý způsob života (zázrak stolování v Římě evokující eucharistii). Žebravý způsob života, který si bratři vybrali, je nejvíce viditelným prvkem řádové askeze. Výlučným cílem žebrání je svoboda od ekonomických závazků jako základ pro putující kázání.
  • Dar života na přímluvu Krista Spasitele (dvě scény vzkříšení dosaženého skrze svatého Dominika), konečný cíl spásy.
  • Hledání pravdy a její obrana až k obětování života (viz výše) jako způsoby, jak žít a dostát poslání kázat pro spásu.
  • Smrt světce jako zástava podpory svých bratří (poslední okamžiky svatého Dominika a zjevení nebeského kůru, který se chystá jej přivítat; „Neplačte, neboť budu pro vás více užitečný tam, kam jdu, než když jsem býval zde na zemi.“).

Takto čteny, tyto výjevy rozvíjejí a vyjadřují smysl Řádu kazatelů: je to povolání v církvi, ke kázání, pro spásu duší. Umístěny v kostelním chóru tyto obrazy připomínaly trevírským bratřím důvody zrození jejich řádu a jejich vlastní nasazení v něm.

Bylo by nicméně příliš unáhlené dedukovat z toho, že vlastníme kompletní cyklus Verotiových obrazů. Stejně tak ani skutečnost, že tento malíř je autorem jiného cyklu čítajícího šest obrazů ze života svatého Symeona z Trevíru, neopravňuje k odhadu původního počtu obrazů ze série věnované svatému Dominiku. Pokud se najdou další obrazy, bude nutno interpretaci, kterou jsme zde představili, zrevidovat. Zatím se jí však budeme držet jako hypotézy, jelikož jinou, více přiléhavou, nemáme.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks