Dům Petra Seily

menu-reperes

Tato malá skupina kazatelů, těšící se ochraně a podpoře biskupa Fulka z Toulouse, se postupně strukturuje: přijímá řeholi svatého Augustina, vytváří si své vlastní instituce a přijímá první potvrzovací buly od papeže Honoria III. (22. prosince 1216 a 21. ledna 1217), což znamená oficiální vznik řádu. Díky tomu řád může zapustit své kořeny v Toulouse a zároveň se začít šířit po celé Evropě.

Níže jsou uvedena některá klíčová data z historie Domu Petra Seily, ve kterém se usadila první komunita bratří v čele se svatým Dominikem.

Previous Next
1216

Dominik a jeho bratři navštěvují v katedrále přednášky z teologie Alexandra Stanvensbyho.

V květnu bratři přijímají řeholi svatého Augustina a sestavují první část svých předpisů.

Nejistá situace domu u hradeb, ohroženého útoky, vede biskupa Fulka k tomu, že v červenci bratrům nabídne k užívání kapli převorství Saint-Romain (na rohu nynějších ulic Saint-Rome a Jules Chalande).

Bratři se stěhují, ale nepřichází tím o svůj původní dům.

V září Dominik odchází do Říma.

22. prosince

Honorius III. potvrzuje některá privilegia bulou Religiosam vitam.

1217

21. ledna

Nová bula dává bratrům shromážděným při kostele Saint-Romain titul „kazatelé“ („predicatores in partibus Tholosanis“).

Na jaře Dominik pobývá v Prouilhe.

15. srpna

Vzhledem k hrozbě povstání proti Šimonovi z Montfortu Dominik rozesílá své bratry do Paříže a Španělska.

13. prosince

Dominik odchází informovat papeže o nastalé situaci.

1219

Dominik se na jaře vrací do Toulouse. Jedná se o jeho poslední pobyt v tomto městě.
Také navštěvuje bratry v Paříži. Je tam zřízeno studium generale.

Polovina srpna

Dominik se vrací do Boloně, kde Reginald z Orleánsu svým působením přitáhl do řádu nové bratry, vysoké intelektuální úrovně. Dominik jej posílá do Paříže s nadějí, že tam vzbudí podobná povolání.

Prosinec

Honorius III. vydává bulu, která bratry opravňuje žebrat.

1221

6. srpna

Dominik umírá v Boloni.

1229

Díky darům bohatého obchodníka Pons de Capdenier bratři kupují pozemky ve městě, v zahradách Garrigues, na severu původního římského osídlení. Stěhují se sem v roce 1230 a v roce 1231 zahajují stavbu svého prvního kostela.

1233-1234

Řehoř IX. zřizuje inkviziční tribunály.

První inkvizitor v Toulouse, Petr Seila, se usazuje ve svém původním domě. V zahradě domu je zřízen výslechový sál. Dům se postupně začíná nazývat Domem inkvizice.

3. července 1234

Kanonizace Dominika.

6. srpna 1234

Posvěcení prvního kostela Jakobínů.

1278

3. prosince

Protože třetí fáze stavby Jakobínů byla příliš nákladná, rozhodli se bratři prodat Dům inkvizice. Jménem francouzského krále Ludvíka III. Smělého ho koupil za 200 liber tourských toulouský hofmistr Eustach de Beaumarchais. Dům však zůstal v užívání bratří.

1369

28. ledna

Do Toulouse byly přivezeny ostatky svatého Tomáše Akvinského. Věnoval je papež Urban V.

1416

Konec postní doby

Kázání svatého Vincence Ferrerského u Jakobínů a, když se dav početně příliš rozrostl, na prostranství u katedrály.

1519

František I. schvaluje žádost o stavbu dominikánského konventu v Domě inkvizice (nařízení z 13. září), pokud tím nebudou rušeni obyvatelé.

1551

7. října

Smlouva mezi inkvizitorem Espritem Rothierem a Vavřincem Clary, „zednickým mistrem a kameníkem“, před notářem Janem Giraudatem na stavbu portálu Domu inkvizice z bílého kamene.

1575

1575 (nebo 1585)

Inkvizice je přestěhována k Jakobínům.

1626

Přenesení archivu inkvizice k Jakobínům.

1627

Zahájení prací na přestavbě Domu inkvizice na konvent.

1647

Přeměna výslechového sálu inkvizice na kapli.

1648

1648–1650

Mladý novic Baltazar-Tomáš Moncornet (1630–1716) se ujal vyzdobení kazetového stropu a namaloval na něj patnáct scén ze života zakladatele. Ten byl také vyobrazen na čtyřech nástěnných malbách (dnes jsou ztracené). Dominikova „cela“ je přeměněna na oratoř.

Byl zde také uctíván krucifix, který měl Dominik při bitvě u Muretu v roce 1213. Po zrušení konventu byl přenesen k Jakobínům a od francouzské revoluce je uchováván v bazilice svatého Saturnina.

1774

22. září

František de Malaret, generální vikář z Toulouse, ukončil 7. září šetření nařízené toulouským arcibiskupem Štěpánem-Karlem de Loménie de Brienne a zjistil, že „Dům inkvizice naprosto není k užitku věřícím, kteří obývají přilehlou čtvrť“, že „není žádný užitek pro veřejnost, protože se zde nekonají žádné veřejné náboženské úkony řečených bratří kazatelů, kteří zde nesídlí.“ Vyšetřovatel doporučuje zrušení konventu.

29. října

Arcibiskup vydává dekret o zrušení domu.

Prosinec

Královské potvrzení přichází v prosinci.

1775

25. ledna

Toulouský parlament schvaluje oba dekrety a opravňuje kazatele k prodeji domu.

9. září

Konvent je prodán za 18 000 liber bratřím Combesům, hokynářům, kteří používají kapli jako skladiště.

1788

Vzniká projekt nové přestavby čtvrti. Vzhledem k možné demolici Domu inkvizice je poslán otec Magi, aby provedl nákres portálu.

Před revolucí

Prodej domu světskému knězi jménem de Chièse.

1791

Ostatky svatého Tomáše Akvinského jsou přeneseny do baziliky svatého Saturnina.

1792

V domě nacházejí útočiště Dcery Dobrého Pastýře shromážděné okolo Jany Marie Desclaux, která v roce 1817 založila kongregaci Panny Marie Soucitu (Notre-Dame de la Compassion). V roce 1794 jsou zatčeny a uvězněny. Po nepokojích se sem vrací.

1794

Prosinec

Poslední převor od Jakobínů František Marguerite Bacqué umírá v přístavu v Port des Barques, těsně před deportací do pevnosti Hâ.

1821

Dům je propůjčen katalánským trapistům, kteří uprchli do Toulouse.

Malíř Josef Roques restauruje strop kaple a maluje obraz, který představuje trapisty a věřící, jak slaví oficium. Zabírá první tři řady stropu. Obraz je dnes uchováván v toulouském historickému muzeu Musée du Vieux-Toulouse.

1822

V tomto roce se v domě usazují Francouzští misionáři (Missionnaires de France), a to až do revoluce v roce 1830.

1832

Jezuité odkupují místo od synovce otce de Chièse, pana Duportaux, a žijí zde po dobu stavby svého konventu a kostela v rue des Fleurs.

1852

Jindřich Dominik Lacordaire káže po několika letech vybízení 18. července v katedrále svatého Štěpána. V roce 1854, od 8. ledna do 26. února, pronáší rovněž v katedrále svatého Štěpána osm přednášek.

1853

Lacordaire kupuje palác de Puymirol v rue Vélane 14. K němu je připojena dosud viditelná přístavba čísla 17. Kazatelé se tedy znovu usazují v Toulouse — není to ale ani v Domě inkvizice, ani u Jakobínů. Na připomínku počátků řádu dává Lacordaire novému konventu jméno Saint-Romain.

V roce 1880 se kazatelé stěhují do paláce de Mansencal, na rue Espinasse, odkud jsou v roce 1903 vypuzeni.

1860

Provinciál jezuitů podporuje usazení Společnosti Marie uzdravitelky (la Société de Marie Réparatrice) v konventu inkvizice.

Na žádost zakladatelky Matky Marie od Ježíše (vlastním jménem Emilie d’Outremont d’Hooghvorst) je v měsíci květnu zakryt strop kaple. Jako náhrada je 2. února 1861 pověšeno v místnosti zvané „cela svatého Dominika“ šest velkých obrazů ze života svatého Dominika.

Kaple se postupně stává známou jako „kaple uzdravitelek“.

1902

Konfiskace nemovitého majetku v rámci „spolčovacího zákona“ namířeného proti řeholím z roku 1901.

1908

23. června

Koupě domu jednou soukromou osobou, která ho věnuje mons. Janu Augustinovi Germainovi, toulouskému arcibiskupovi.

1924

Dům kupuje Kněžská jednota laiků (Union sacerdotale des laïcs).

1926

Dům kupuje za symbolický frank Toulouská diecézní asociace (Association diocésaine de Toulouse).

1932

Dům kupuje na hypoteční úvěr společnost SCI du Salin (Société civile immobilière du Salin).

Sestry ze Společnosti Marie uzdravitelky se na místo vrací v roce 1933.

1933

Duben

Kaplan kláštera Panny Marie v Prouilhe, otec Bonhomme, odnáší šest velkých obrazů z „cely svatého Dominika“ a umísťuje je do tzv. Domu svatého Dominika ve Fanjeaux.

„Cela svatého Dominika“ v Toulouse a přilehlé místnosti jsou přeměněny na nájemní byt.

1944

Šest velkých obrazů je přesunuto do kněžského bytu při klášteře Panny Marie v Prouilhe.

1955

Kazatelé se znovu usazují v Toulouse v konventu postaveném na jižní straně města ve čtvrti Rangueil.

22. května světí mons. Garrone, toulouský arcibiskup, jejich nový kostel.

1957

Fasáda Domu inkvizice je zbavena omítky. Jsou tak odhaleny původní cihly, podle nichž můžeme rozpoznat stavební úpravy z různých století.

1968

1968–1970

Dominikánky z Crépieux a dominikáni z Toulouse se snaží získat do pronájmu „celu svatého Dominika“. Po smrti nájemkyně, paní Leroy, uvádí tuto místnost do původního stavu.

1970

Převod celé nemovitosti na Asociaci du Salin (l’Association du Salin).

1974

22. října

Ostatky svatého Tomáše Akvinského jsou přeneseny z baziliky svatého Saturnina, kde byly od revoluce, do kostela Jakobínů.

1989

Rozprodej konventních budov Společnosti Marie uzdravitelky.

Řád kazatelů, zastoupený Toulouskou asociací svatého Dominika (l’Association Toulousaine de Saint-Dominique), vykupuje pouze tzv. Dům inkvizice, v němž žil svatý Dominik.

Zbylé budovy, včetně kaple ze 17. století, získává Katolický institut v Toulouse (Institut catholique de Toulouse).

1990

1990–1992

Katolický institut přeměňuje kapli na přednáškový sál, pojmenovaný jako „posluchárna Brunona de Solages“. Falešný strop je odstraněn a jsou tak znovu odkryty obrazy ze života svatého Dominika, namalované v 17. století.

Řád rekonstruuje Dům inkvizice.

1993

19. dubna

Řád přenáší z kněžského bytu při klášteře Panny Marie v Prouilhe šest obrazů, o kterých se domnívá, že jsou dílem fr. Balthazara Tomáše Moncorneta.

Září

Otevření Domu inkvizice veřejnosti pod novým názvem „Dům Petra Seily“.

Otevření posluchárny Brunona de Solages pro studijní kurzy a veřejné prohlídky.

2011

8. prosince

Žehnání vitráže vytvořené bratrem Petrem (Kimem) En Joongem ke cti svatého Dominika u příležitosti osmistého výročí založení řádu.

2014

28. února

Posvěcení nového oltáře v oratoři („cela svatého Dominika“) v Domě Petra Seily.

Oltář vytvořil a pozlatil Dominik Kaeppelin. Zobrazuje téma řádového rodokmenu.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks