Galerie

...

Hierarchia Ordinis

Úvod

V roce 1839 odjíždí Henri Lacordaire z Francie do Říma. Dříve než přijme dominikánský hábit, obrací se ke své zemi skrze spis, v němž se zasazuje o obnovení Řádu bratří kazatelů ve Francii (Mémoire pour le rétablissement en France de l’ordre des Frères Prêcheurs). Aby ospravedlnil před svými čtenáři tento požadavek, předkládá jim jména dominikánů, kteří byli známí jako kazatelé či učitelé. Připomíná také umělce, biskupy, kardinály, papeže, svaté a světice řádu. Padesát let po smrti otce Lacordaira publikuje v Římě otec Innozenzo Taurisano spis Hierarchia Ordinis. Jedná se o přesný seznam magistrů řádu, generálních prokurátorů, magistrů posvátného paláce, komisařů inkvizice, tajemníků indexu a generálních kapitul řádu. V tomto oddílu se necháme vést intuicí těchto dvou velkých dominikánských současníků.

Úřady v církvi

Již od 13. století se bratři kazatelé stávají spolupracovníky papežů a biskupů a jsou jim svěřována různá církevní poslání. Ač Dominik sám biskupský úřad odmítl, mnoho jeho bratří jej v průběhu osmi staletí řádu přijalo. Hugo ze Saint-Cher, teolog a biblista, byl jmenován kardinálem v roce 1244. V roce 1276 byl zvolen papežem Petr z Tarentaise a přijal jméno Inocenc V.
Ve snaze odpovědět na potřeby církve své doby se dominikáni také zapojují do činnosti inkvizice.

Papež

Vyhledávání

Dominikánský hábit nosili před svým zvolením čtyři papežové: ve 13. století Inocenc V., na počátku 14. století Benedikt XI., v 16. století Pius V. a v 18. století Benedikt XIII.

Kardinál

Vyhledávání

V osmisetleté historii Řádu kazatelů si papežové vybrali 75 dominikánů, které jmenovali kardinály. Mnozí z těch, kteří byli vyvoleni k této službě a odpovědnosti, zastávali předtím důležité řádové úřady – byli magistry řádu, magistry posvátného paláce nebo renomovanými teology – které museli kvůli tomu opustit.

Magistr posvátného paláce

Vyhledávání

Tato funkce papežského teologického poradce se rodila postupně, počínajíc Inocencem IV. a rokem 1244. Kvůli záměně titulů „magistr Řádu kazatelů“ a „magistr posvátného paláce“ historiografie dlouho tvrdila, že první, kdo zastával tento úřad, byl svatý Dominik. Pavel VI. nahradil v březnu roku 1968 název „magistr posvátného paláce“ titulem „teolog papežského domu“.

Komisař Svatého Oficia

Vyhledávání

V roce 1542 ustanovil papež Pavel III. římskou komisi šesti kardinálů, kterou vybavil nejvyššími pravomocemi k vedení vyšetřování v záležitostech víry a k usvědčování věřících svedených novými herezemi. Tento ústřední orgán je až do reforem papeže Pavla VI. běžně nazýván Svaté Oficium. Je ustaven po způsobu římských kongregací. Jeden ze zmíněných kardinálů je sekretářem Svatého Oficia. Asistuje mu asesor (přísedící), zpravidla světský prelát. Tomu jsou podřízeni tři dominikáni: komisař Svatého Oficia se svými dvěma spolupracovníky. Komisař pomáhá poradci, připravuje a vede trestní kauzy projednávané kongregací a zabývá se vším, co se týká procesů probíhajících před tribunálem.

Sekretář Indexu

Vyhledávání

Kongregaci Indexu ustavil roku 1571 papež Pius V. Jejím úkolem bylo aktualizovat Index librorum prohibitorum, publikovaný v roce 1564. Kongregace měla zkoumat spisy, na něž bylo do Říma posláno udání nebo byly zakázané jinými kongregacemi (zejména kongregací Inkvizice), a vydávat zmíněný Index, týkající se především knih vyžadujících opravy. Nové dikasterium tvořilo několik kardinálů, z nichž jeden byl prefektem. Tomuto asistovali: jakožto stálý poradce magistr posvátného paláce, sekretář (oba dva dominikáni) a konzultoři. V roce 1917 rozhodl Benedikt XV. o spojení kongregace Indexu s kongregací Svatého oficia. Poslední vydání Indexu spadá do roku 1948. Definitivně byl zrušen 14. června 1966 Pavlem VI.

Úřady v řádu

Stanovy Řádu kazatelů jsou, podle vyjádření belgického sociologa Léona Moulina, „katedrálou konstitučního práva“. Své podstatné rysy získávají na počátku 13. století, ještě za života svatého Dominika. Magistr řádu, provinciálové a převorové konventů vykonávají podle nich pravomoc, jež je neoddělitelně svázaná s volbou bratří a která je přijata v poslušnosti. Vydávají nařízení, formální rozkazy, dispenze, potvrzují a anulují volby a zajišťují kanonické vizitace. Tato jejich pravomoc je vyvážena kontrolou ze strany společenství prostřednictvím častých voleb představených a zastoupením na kapitulách. Každý bratr je tedy veden k zodpovědnosti; autorita magistra řádu a převorů nicméně dovoluje udržet jednotu všech entit a zaručit dobré fungování řádových institucí.

Magistr řádu

Vyhledávání

Magistr řádu je nástupcem svatého Dominika. Je to generální představený společenství bratří kazatelů. Od 13. století byli magistři voleni doživotně, od 19. století mají mandát dočasný. Jeho délka se různila: 6 let, 12 let, dnes 9 let. Jediným kompetentním orgánem pro volbu a ustanovení magistra je generální kapitula.

Generální prokurátor

Vyhledávání

Generální prokurátor (procurator generalis) pomáhá magistrovi řádu v uskutečňování jeho poslání. Konkrétně plní roli zprostředkovatele mezi orgány římské kurie (dikasterii, kongregacemi, papežskými komisemi a radami) a jednotlivými bratry, případně entitami řádu. Mimoto poskytuje rady v oblasti kanonického práva.

Řádové kapituly

 

Generální kapitula je nejvyšším shromážděním Kazatelského řádu. Dominikánský zákonodárný proces je charakterizován pravidelným střídáním tří typů generálních kapitul: kapituly provinciálů, kapituly definitorů (složené z bratří zvolených jako zástupci svých provincií) a kapituly volební (složené z provinciálů a ze zástupců jednotlivých provincií, vždy v počtu odpovídajícím velikosti dané provincie). Legislativa dominikánského řádu je v průběhu těchto kapitul schvalována, případně revidována. Magistr řádu je volen při volební kapitule.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks