Fanjeaux / Prouille

menu-zoom

Po stopách svatého Dominika ve Fanjeaux, Prouilhe a Montréalu

Z doby svatého Dominika se nezachovaly prakticky žádné památky. Přesto však existuje několik „posvátných míst“, vybudovaných během staletí, která připomínají přítomnost svatého Dominika a jeho působení.

Původní konvent bratří kazatelů a kaple zázraku

Konvent dominikánů byl ve Fanjeaux vybudován v polovině 14. století, na památku světcova příchodu do tohoto města. V Dominikově době se na tomto místě nacházel dům Viléma z Durfortu, jednoho z místních šlechticů. „Zázrak ohně“, nejlépe doložený z languedockých zázraků Dominikových, měl proběhnout na tomto místě v roce 1207. Jedna teologická disputace tehdy vyvrcholila tím, že Dominikovi protivníci vhodili do ohně dokument s jeho argumenty. Plameny jej však nepohltily, naopak z nich vylétl. Údajně pak narazil do trámu nad krbem a popálil ho. Kámen z krbu a trám jsou poté uchovávány a uctívány v kapli postavené v roce 1346 přímo na místě zázraku. Bratři, aby na tomto místě mohli sloužit oficium ke cti světce a přijímat poutníky, se nejprve usadili ve stejné čtvrti a později, v roce 1365, zde začali budovat konvent s kostelem ve stylu jihofrancouzské gotiky. Zůstali zde až do Francouzské revoluce. V roce 1792 byli vyhnáni, budovy byly prodány a kostel byl využíván jako kůlna.

V roce 1894 řád zcela opuštěné budovy vykoupil. Roku 1935 se do nich nastěhovaly sestry dominikánky Svaté rodiny a zrekonstruovaly je. Kaple zázraku se původně nacházela hluboko v zahradě a byla bohatě zdobená. Roku 1913 byl na místě zmizelé svatyně pro připomínku vztyčen kamenný pomník. Dnes zde nalezneme sochu svatého Dominika držícího pergamen vytvořenou roku 1972 polským umělcem Lechem Wardeckim. Za tímto památníkem můžeme ještě dnes ve zdi spatřit stopy původní kaple: bránu ve tvaru středověkého lomeného oblouku a kružbu z 16. století.

Farní kostel

Farní kostel byl postaven na konci 13. století (1278—1281), jeho barokní výzdoba pochází z 18. století. Dnešní kostel stojí na základech původního farního kostela — toho, v němž celebroval svatý Dominik. Právě k němu se váže scéna, kdy se devíti „dokonalým“ ženám obráceným světcovým kázáním z katarství měl zjevit obrovský černý kocour. V kapli svatého Dominika jsou uchovávány ostatky „zázraku ohně“.

Dům svatého Dominika

Tento dům získali dominikáni toulouské provincie v roce 1898, aby bratři mohli v  srdci „městečka svatého Dominika“ (tak se ve Fanjeaux nazývá čtvrť svatého Dominika) uchovávat památku svého zakladatele. V šedesátých letech 20. století otec Ceslas Rzewuski dodal místnosti nazývané „pokoj svatého Dominika“ středověký vzhled. Nejstarší prvky domu ve skutečnosti pocházejí ze 14. století.

V pokoji zařízeném jako kaple (oratoř) připomíná svatého Dominika vícero předmětů:

  • Polychromovaná dřevěná soška Panny Marie, vytvořená Lechem Wardeckim. Je inspirována středověkou madonou uctívanou sestrami v Prouilhe a uchovávanou dnes v kostele svatého Františka v Castelnaudary.
  • Svatostánek z pozlaceného dřeva, pocházející ze 14. století. Jeho dvířka jsou zdobena vyobrazením biskupa, bezpochyby svatého Augustina.
  • Trám připevněný ke zdi, jež symbolicky připomíná „zázrak ohně“.
  • Relikviářová busta z 16. století, v níž je uložen malý ostatek svatého Dominika.
  • Vitráž od Jana Huga (1894—1984), pravnuka Viktora Huga a zároveň přítele otce Rzewuského. Tato vitráž byla zhotovena roku 1962 a představuje šest scén ze života světce, povětšinou spojených s Fanjeaux a jeho okolím: 1) zázrak ohně u Viléma z Durfortu; 2) zjevení ďábelského kocoura prvním konvertitkám před farním kostelem; 3) hořící koule, již Dominik spatřil ze Seignadou; 4) zázrak krvavých klasů; 5) sen Inocence III.: roku 1215 vidí papež ve snu Dominika, jak zachraňuje církev, reprezentovanou lateránskou bazilikou, před zřícením; 6) rozeslání prvních bratří, k němuž došlo v Prouilhe 15. srpna 1217.

„Le Seignadou“

Když vyjdeme z Domu svatého Dominika a dáme se napravo, dorazíme k vyhlídce zvané „le Seignadou“. Roku 1853 zde farář z Fanjeaux, abbé Auguste Cros, vztyčil kamenný kříž. Ten byl roku 1860 nahrazen křížem mramorovým, darovaným vikomtesou Jurien. Roku 1868 je v sousedství kříže slavnostně otevřen větší památník: kaple se sochou svatého Dominika. Nynější stav památníku je výsledkem rekonstrukce provedené v roce 1898 architektem E. Florentem z Castelnaudary. Původní socha stržená uragánem byla nahrazena novou.

Jedno pozdní vyprávění uvádí, že v červenci 1206 na tomto místě Dominik několikrát spatřil padat ohnivou kouli na místo nazývané Prouilhe, které tehdy bylo osadou s malým zříceným kostelíkem. Světec v tom poznal Boží znamení, „signe de Dieu“. Vnímal, že právě na tomto místě má založit klášter, který přijme vůbec první dominikánky — ženy obrácené z katarství jeho evangelním příkladem a kázáním.

Votivní památníky ve Fanjeaux a Montréalu

Roku 1868 je na „cestě svatého Dominika“ vedoucí z Fanjeaux do Prouilhe vztyčen nový smírčí kříž. Připomíná léčku nastraženou na svatého Dominika. Ve stejné době, na území farnosti Montréal, nechal otec Cormier, tehdejší provinciál toulouské provincie, vztyčit tři pomníky u cesty z Montréalu do Carcassonne. Dva z nich nahrazují starší památníky: připomínají zázrak ochrany před bouří a zázrak krvavých pšeničných klasů. Třetím je kašna nacházející se pod pozemkem zvaným Latour, která je taktéž upravena jakožto místo úcty k svatému Dominikovi. V kolegiátním kostele v Montréalu pak nalezneme velké plátno od Pierra Adolpha Badina, vystavené na výstavě v Tuileriích roku 1848, které farníkům připomíná svatého Dominika jako ochránce a apoštola.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks