Fanjeaux / Prouille

menu-notice

Mezi léty 1206—1207 se z Prouilhe (podle jiného pravopisu „Prouille“), místa na území farnosti Fanjeaux, stává centrum a ohnisko kazatelského působení Dominika a jeho společníků v Languedoku.

Vesnice Fanjeaux se vypíná nad rovinou kraje zvaného Lauragais. Z této vyhlídky můžeme na jihu spatřit Pyreneje a na severu masiv pohoří Montagne Noire. Pod úpatím kopce se nachází Prouilhe, z něhož se rozbíhá pět cest. První vede do Laurac-le-Grand, další přes Villasavary a Castelnaudary do Toulouse, třetí do Bram a Villepinte, čtvrtá do Montréalu a Carcassonnu a poslední do Limoux.

Podle vyprávění otce Cambeforta z roku 1646 svatý Dominik, krátce poté, co dorazil do Fanjeaux, strávil noc na modlitbách s tváří obrácenou k rovině. Tehdy prý uviděl velký plamen, který sestupoval na místo, na němž byl později vystavěn klášter v Prouilhe. Na místě, kde měl Dominik vidění, byla vystavěna kaple. Nyní je známé jako „le Seignadou“. Znamení popsané v tomto vyprávění svědčí o důležitosti Fanjeaux a Prouilhe pro řád v období jeho vzniku. Komunitu v Prouilhe nesmíme vnímat pouze jako plod kázání Dominika a jeho druhů. Stane se totiž součástí záměru podstatně rozsáhlejšího a trvalejšího, než jakým je nějaký lokální boj proti herezi.

Klášter v Prouilhe, společně s malou komunitou bratří, primárně určenou ke službě mniškám, pokračuje v uskutečňování poslání řádu i po smrti svatého Dominika. Ve 14. století je založen klášter bratří uvnitř Fanjeaux.

Nepokoje vyvolané Velkou francouzskou revolucí způsobují zničení kláštera v Prouilhe a rozptýlení komunity mnišek i bratří. V 19. století dochází k obnově kláštera a z podnětu místního kléru, zbožných laiků a otce Cormiera také k rozhojnění votivních pamětních míst ve Fanjeaux a okolí. Mimoto se ve Fanjeaux usazují komunity několika kongregací sester dominikánek.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks