Fanjeaux / Prouille

menu-ensavoirplus

Dominikovo působení v Languedoku provází založení kláštera v Prouilhe. Kastilský kanovník a putující kazatel směřuje na konci roku 1206 svou kazatelskou aktivitu (predicatio) do okolí Prouilhe, místa na úpatí kopce, na němž se nachází Fanjeaux. Zde každodenně přichází do styku s heretiky. Před březnem 1207 toulouský biskup souhlasil s tím, že daruje kostel v Prouilhe, aby u něho mohly ženy „obrácené kazateli proti herezi“ vést řeholní život. V rozmezí března až dubna se Diego a Dominik účastnili v Toulouse velké veřejné a bouřlivé disputace.

Poblíž komunity žen se usadila skupina bratří, aby na ni dohlížela a sloužila jí. I když se Dominik v roce 1215 usadil v Toulouse, rozeslání bratří v létě 1217 bylo často umisťováno do Prouilhe.

Rozvoj a vliv Prouilhe

V roce 1219 se Dominik nachází v Římě, kde ho papež Honorius III. pověřil úkolem shromáždit mnišky do nového kláštera u svatého Sixta. Jednu dobu myslel Dominik na to, že by komunitu v Prouilhe přenesl do Věčného města. V roce 1221 tuto myšlenku opustil, ale povolal osm sester, mezi nimiž byla Blanka, která se stala převorkou. Sestry bez pochyby cestovaly spolu s toulouským arcibiskupem Fulkem. Na generální kapitule slavené v témže roce v Boloni daroval tento prelát Dominikovi kostel ve Fanjeaux. Bratři měli naději, že tam budou moci založit konvent.

Vilemína z Fanjeaux, první převorka (1206–1224), se zasloužila o opravdový rozvoj komunity. Klášter rychle rostl početně i opravdovostí života. V roce 1256 pojímal dům 140 řeholnic. Klášter zakládal další komunity: 1283 v Condom, 1286 v Marseille, 1293 v Saint-Pardoux, 1295 v Montpellier, 1299 v Zaragoze (Španelsko). Ve čtyřicátých letech 14. století je Prouilhe na svém vrcholu. Klášter čítá téměř 150 mnišek. V roce 1347 dává vzniknout klášteru sv. Praxedy v Avignonu, který má sám značný vliv. Významné pozemkové vlastnictví tvoří časné zázemí kláštera.

Královské převorky

Francouzský král František I. jmenoval v roce 1538 trvalou převorku. Šlo o nesprávné uplatnění konkordátu, který král uzavřel v Boloni s papežem Lvem X. v roce 1516. Král, který obdržel právo jmenovat osoby k některým církevním beneficiím, rozšířil své privilegium na jmenování některých převorek. První královskou převorkou byla dominikánka. Následně francouzský král jmenoval benediktýnky a cisterciačky. Komunita těmto zásahům rozhodně odolávala, ale k dohodě došlo až v roce 1751. Král tedy souhlasil s tím, že přenechá na komunitě, aby převorku navrhla, ale sám si vyhradil její jmenování. Poslední dvě převorky před Francouzskou revolucí, Františka du Pic de Bellegarde (1751–1772) a Anna de Montault-Miglos (1772–1792), se pustily do obnovy kláštera zničeného požárem v roce 1715. Z rozhodnutí krále Ludvíka XV. byly práce svěřeny architektovi Hardouin-Mansart de Sagonne a provedeny v letech 1747–1765.

Francouzská revoluce

Revoluce smetla dominikánské komunity jak v  rouilhe, tak ve Fanjeaux. V roce 1792 sestry opustily klášter. Z nových budov z 18. století, které byly prodány jako národní vlastnictví, nezůstalo nic. Stal se z nich lom na kámen. Kaple ve Fanjeaux, ve které se uctíval trám ze zázraku s ohněm, byla ponechána napospas. Když se v 19. století zřítila, byl trám přenesen do farního kostela.

Obnova v 19. století

V roce 1855 koupila paní Jurien de la Gravière část bývalého pozemku, na kterém se kdysi tyčily budovy kláštera Prouilhe. Předsevzala si, že nechá postavit nový ambit a rozlehlou kryptu (1857–1878). Do věci se vložil P. Hyacint Maria Cormier a požádal sestry v Nay, jejichž dům byl v 17. století založen mniškami z Prouilhe, aby se projektu ujaly. Sestry koupily klášter a pozemky v Prouilhe. Matka Anežka od Dítěte Ježíše, ustanovená za převorku, se chopila díla. Od osmdesátých let 19. století v rámci velkého elánu obnovy řádu ve Francii byl život v klášteře znovu obnoven. Toto oživení vedlo k obnovení poutí k Panně Marii z Prouilhe. Zavedení růžencového měsíce papežem Lvem XIII. v roce 1883 ještě zvětšilo zástupy poutníků. Od roku 1885 se pod vlivem dominikána P. Doussota a biskupa v Carcassonnu Mons. Arsèna Billarda uvažuje o výstavbě baziliky v románsko-byzantském stylu, která by mohla poutníky pojmout. Stavět se mělo podle plánů architekta Charles Saint-Père, na něhož potom navázal Édouard Florent. Základní kámen byl požehnán 22. července 1886 za přítomnosti tří tisíc lidí. Smrt protagonistů a vyhnání dominikánů z Francie v roce 1903 nedovolily projekt dokončit. Komunita mnišek se nicméně vyhnula exilu a pokračovala ve svém poslání modlitby, pokání a apoštolátu v duchu svatého Dominika.

20. a 21. století

V obci Fanjeaux se usadily kongregace činných sester dominikánek: v roce 1935 dominikánky Svaté Rodiny otevřely v bývalém konventu bratří sirotčinec (dnes je zde dům pro hosty) a v roce 1963 dominikánky Vtěleného Slova převzaly Belveder, dům vybudovaný bratřími z Toulouse, a angažují se v životě farnosti.

Z Prouilhe se rodí nová založení: sestry se vydávají do  (1925) a potom do Brazílie (1930). V roce 1968 byly provedeny rozsáhlé práce na úpravě chóru kostela. Další požár v roce 1990 přinutil mnišky nově uspořádat prostory pro přijímání příchozích.

Rok 2003 znamenal nový obrat, když komunita dostala mezinárodní rozměr přijetím mnišek pocházejících z jiných klášterů a z jiných kontinentů. Od té doby pokračují práce na úpravách baziliky a chóru.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks