Fanjeaux / Prouille

menu-reperes

Previous Next
1206

Začátek roku 1206

Diego a Dominik se vracejí z Říma do Španělska. V Montpellier potkávají papežské legáty, jejichž úkolem je obracet heretiky: jsou to Arnaud Amaury, opat z Cîteaux, a mniši Raoul a Pierre z Castelnau z kláštera Fontfroide poblíž Narbonne. Biskup Diego jim doporučuje, aby znovu zvážili způsob kázání katolické víry a vydali se kázat pěšky, bez zlata a stříbra. Tváří v tvář jejich váhání jim spolu s Dominikem sám dává příklad.

Léto 1206

Diego a Dominik kážou se souhlasem biskupa Fulka ve východní části toulouské diecéze.

Konec roku 1206

Diego, bezpochyby vybaven mandátem ke kázání od papeže Inocence III., zahajuje dílo kázání (predicatio) zaměřené na oblast v okolí Prouilhe. Dominik je hlavním vykonavatelem tohoto díla.

1207

Konec roku 1206 — začátek 1207

Biskup Fulko z Toulouse svěřuje Diegovi, na Dominikovu žádost, kostel v Prouilhe, aby tam ženy „obrácené kazateli proti herezi“ mohly řeholně žít.

Březen 1207

V Montréalu je zorganizována velká teologická disputace. Diego a Dominik se jí zúčastní. Mezi jejich oponenty je mimo jiné Guilhabert z Castres, který žije ve Fanjeaux.

17. dubna 1207

Arcibiskup Berengár (Bérenger) z Narbonne daruje převorce a sestrám nedávno obráceným kázaním a příkladem bratra Dominika z Osmy a jeho druhů, které nyní a provždy bydlí v „castrum“ (táboře) ve Fanjeaux a při kostele Panny Marie v Prouilhe, v diecézi toulouské, kostel svatého Martina v Limoux, s jeho desátky a prvotinami. Bratr Dominik a bratr Guilhem Claret jsou oprávněni k tomu, aby se ve jménu převorky a mnišek ujali výnosů tohoto kostela.

Prosinec 1211

Z této doby je doložen dar určený „panu Dominikovi, kanovníkovi z Osmy, a všem bratřím a sestrám bydlícím v klášteře v Prouilhe, jak nyní, tak v budoucnosti“. V letech 1212—1214 usiloval Dominik o získání darů pro stavbu kláštera a pro zajištění jeho přežití.

Léto 1217

Bezpochyby právě z Prouilhe Dominik posílá bratry do Paříže a do Španělska. Několik bratří zůstává na místě nebo se vrací do Toulouse. On sám se vydává do Itálie.

1220-1221

Dominik dostává od papeže Honoria III. úkol reformovat mnišky v městě Římě. V únoru 1221 ustanovuje za tímto účelem klášter svatého Sixta v Římě. Při této příležitosti Dominik povolá sedm sester z Prouilhe, pod vedením sestry Blanky, aby formovaly římské sestry podle zvyků v Prouilhe.

1340

Zpráva z kanonické vizitace bratra Petra Gui, provinciála z Toulouse, popisuje vzkvétající klášter. Pod dohledem bratří z konventu v Prouilhe, který je při klášteře mnišek, žije v klášteře a v blízkosti komunity okolo pěti set lidí: sto šedesát mnišek, dvacet pět bratří kněží, okolo padesáti bratří konvršů, třicet donátorů, dělníci, truhláři, farmáři a jejich rodiny.

1521

Otec Adrián z Milly, působící v dominikánském konventu v Évreux, uskutečňuje kanonickou vizitaci mnišek a konventu bratří s cílem řeholní reformy. Vizitátor zůstal na místě až do roku 1530. Jeho reformní zásahy jsou však zpochybněny.

1538

Po dlouhém období převorky Jany ze Séveraku je zvolena převorkou v Prouilhe Soubirane z Curamont. Sestry žádají potvrzení této volby (možná zpochybňované) papežem Pavlem III. V reakci na to jmenuje francouzský král František I. převorkou Janu z Amboise, jinou řeholnici z téhož kláštera, která je sestrou místodržitele v Languedoku.

1543

Po odchodu Jany z Amboise je jmenována králem nová převorka, princezna Magdaléna bourbonská, benediktýnská abatyše z opatství Svatého kříže v Poitiers. Vedla obě komunity až do své smrti v roce 1569, ale komunitě, i Řádu bratří kazatelů, zůstala cizí. Systém královských převorek, které byly vzaty z jiných komunit, se udržel až do roku 1751.

Březen 1715

V noci ze 4. na 5. března vypukl v Prouilhe prudký požár a zničil velkou část středověkého kláštera s výjimkou kostela.

1765

Jakub Hardouin—Mansart ze Sagonne dokončuje rekonstrukci kláštera zahájenou v roce 1747. Je vnukem Julia Hardouin—Mansarta a mimo jiné také architektem katedrály Svatého Ludvíka ve Versailles.

1768

Na návrh languedocké šlechty má být klášter v Prouilhe přeměněn v kapitulu sekulárních kanovnic. Král Ludvík XV. svoluje, což má za následek dočasné uzavření noviciátu. Převorce Františce z Parc de Bellegarde se ovšem podaří situaci zvrátit.

Prosinec 1790

Jistý Destrem, radní z okresu Aude, žádá Národní shromáždění, aby klášter v Prouilhe, „známý svou horlivostí, svou důsledností v zachovávání řehole svatého Dominika a svou láskou k chudým […] byl zachován a využit jako jeden z domů pro starší řeholníky a řeholnice tohoto řádu“.

Říjen 1792

V noci z 2. na 3. října mnišky tajně opouští klášter, aby se vyvarovaly pokoření z vyhnání na základě revolučních zákonů. Bratři odešli z Prouilhe ještě předtím. Některé mnišky se uchýlily ke svým rodinám, jiné do malých domů. Až do začátku 19. století bývalé mnišky doufaly v obnovu zničeného kláštera.

15. červenec 1852

Otec Jindřich Dominik Lacordaire, obnovitel Řádu bratří kazatelů ve Francii, navštěvuje Prouilhe a slouží ve Fanjeaux mši svatou. Má v úmyslu koupit část pozemku a postavit tam „pamětní kapli zasvěcenou Panně Marii z Prouilhe“.

1855—1857

Vikomtesa Jurien de la Gravière získává 27. prosince 1855 pozemek, na kterém byl postaven klášter v Prouilhe. 4. září 1856 předsedá slavení mše svaté pod širým nebem biskup z Carcassonne, mons. de La Bouillerie; otec Lacordaire káže. 31. května 1857 farář z Fanjeaux žehná základnímu kameni kláštera, který se vikomtesa Jurien zavazuje postavit.

11. srpen 1878

Umírá vikomtesa Jurien de la Gravière. V posledních letech svého života přišla o všechen majetek, a proto nemohla dovést projekt obnovy kláštera až do konce. Budovy zůstávají nedokončené. Žádný dominikánský klášter se nezavázal poskytnout řeholníky nebo řeholnice pro uskutečnění obnovy.

11. červenec 1879

Pozemek i s budovami je dán v Castelnaudary do dražby. Získávají je dominikánské mnišky z Nay v Pyrenejích. Otec Hyacint Maria Cormier podporuje tuto koupi i novou fundaci.

29. dubna 1880

Skupina osmi zakladatelek vedená matkou Anežkou od Dítěte Ježíše přichází do Prouilhe 29. dubna 1880. Otec Cormier slouží mši svatou a přítomné shromáždění je připuštěno k poslední prohlídce kláštera před ustanovením klauzury. Otec Doussot, bývalý kaplan papežských zuávů, je jmenován kaplanem mnišek.

1. červen 1894

Kanonické zřízení komunity bratří ve vikariátu Prouilhe otcem Gallaisem, toulouským provinciálem.

1925

Šest mnišek z Prouilhe odplouvá do Kanady, aby tam založily klášter v Berthierville v provincii Québec.

Srpen 1930

Pět mnišek z Prouilhe odplouvá z Marseille do Rio de Janeiro. Založí tam klášter v provincii São Paolo.

1990

Klášter postihl těžký požár. Mnišky jsou přinuceny se ubytovat ve vnějších budovách určených pro hosty.

2003

Klášter v Prouilhe získává mezinárodní charakter, když přijímá sestry z různých kontinentů a klášterů. Začínají práce na úpravě baziliky a chóru.

FacebookTwitterGoogle Bookmarks